o Herejčácích od Jarina
Udělám takový stručný výcuc z toho, co jsem zjistil o rodu Herejků. Ten nápad se mi v hlavě zrodil ve chvíli, kdy jsem zjistil, že všechny větve Herejků, na které jsem narazil, vedou do fary Chválenice. Napadlo mě, zkusit sbírat všechny Herejky, které kde najdu, abych si ověřil teorii, že všichni pocházíme z jednoho místa. Zatím se mi to potvrzuje. V Berní rule jsou dva Herejkové, jeden v Nezbavěticích a druhý v Žatci. V žateckých matrikách jsem nikde na toto jméno nenarazil, takže předpokládám, že buďto tamní Herejk někam odešel, anebo zemřel bezdětný.
V Chválenické farnosti žilo na začátku 18. století 5 rodin Herejků. Čtyři v Nezbavěticích, Vavřinec, Matěj, Ondrřej a Jan, přičemž poslední tři jmenovaní byli prokazatelně synové nezbavětického rychtáře, Jana Herejka, pravděpodobně syna onoho Jana Herejka, zmíněného v Berní rule a také v soupise poddaných podle víry. Pátým byl sedlák Martin Herejk z Nezvěstic, který pocházel ovšem též z Nezbavětic, jak se mi podařilo zjistit z jednoho zápisu svatby ve Starém Plzenci, kde je uveden jako družba. Myslím si, že celá ta pětice byli bratři, ale zatím se mi to nepodařilo prokázat. Vavřinec a jeho potomci hospodařili v Nezbavěticích na gruntu, který později získal číslo popisné 1. Grunt získal zakoupením, přičemž z gruntovní knihy opět nevyplývá, jestli byl synem rychtáře Jana, ačkoli tento se koupě zúčastnil, ovšem jen jako svědek. Nezbavětický grunt, později nesoucí č.p. 18 získal od Jana dědictvím syn Ondřej, který je i mým předkem. Bohužel ho nespravoval příliš dobře, dostal se do dluhů, kvůli kterým musel část odprodat a po jeho smrti ho převzal jeho syn Petr, který se zavázal dluhy splatit. Bohužel zakrátko zemřel a později na gruntu hospodařila rodina Hachova. Jan Herejk mladší měl pouze jednoho syna, který zemřel v deseti letech a jinak jen dcery, takže tato větev rodu dál nepokračovala.
Matěj se po svatbě odstěhoval od Olešné a jeho rod pokračoval někdy do 19. století. Martin z Nezvěstic je spolu s Vavřincem předkem největšího počtu doposud žijících Herejků. Hospodařil na gruntu, který později získal č.p. 11 a byl to jeden z největších gruntů v Nezvěsticích. Po roce 1948 v něm sídlilo JZD Nezvěstice. Tento statek se nedochoval, byl celý zbořen. V Nezbavěticích vymřel rod Herejků v roce 1970, úmrtím Josefa Herejka z č.p. 1, narozeného v roce 1900. Těch informací, je mnohem víc, ale tohle zatím na úvod stačí. Jsem ve spojení s Tomášem Herajtem z Tlučné, který dává dohromady historii rodu Herajtů a Herejtů, přičemž oba tyto rody pocházejí od jednoho z Herejků, který se přiženil do Chrástecké farnosti.
V Nezbavěticích, asi 8 kilometrů jižně od Plzně, podle všeho mají původ všichni, kdo nosí jméno Herejk, Herejt, Herajt a Herýk.
Jedním z nejstarších pramenů, ze kterého se dají čerpat informace o výskytu Herejků v Nezbavěticích, je berní rula z roku 1654, kde se uvádí, že ve vsi žije jeden sedlák, jménem Jan Herej(k). Ještě o něco starší je soupis poddaných podle víry, z roku 1650 a tam je uveden Jan Herejk a jeho manželka Kateřina. Je u nich uveden věk 33, respektive 30 let a písmenko „k“, které značí, že jsou katolíci. Dle zápisu z obecní kroniky existuje nejstarší seznam obyvatel z roku 1624, který ovšem by měl odrážet stav v roce 1609. V něm je uvedeno, že jistý Prokop Herejk odvádí vrchnosti 3zlaté, 4 krejcary a 4 slepice. Tento zápis by znamenal, že jméno Herejk se v Nezbavěticích vyskytovalo už před třicetiletou válkou.
Na přelomu 17. a 18. století, byl v Nezbavěticích rychtářem Jan Herejk. Je pravděpodobné, že to byl syn Jana Herejka, uvedeného v Berní rule, ale nelze to zatím nijak dokázat. Nejstarší matriky fary Chválenice, vedené od roku 1644, jsou bohužel ztracené, takže starší údaje nelze doložit.
Rychtář Jan Herejk měl minimálně tři syny. To je doloženo matričními záznamy jejich svateb, které se konaly po roce 1717, kdy byly založeny nejstarší dochované matriky. Byli to bratři Jan, Matěj a Ondřej. Po Janovi nezůstal žádný mužský potomek a tato větev tak záhy vymřela po meči. Matěj se po svatbě odstěhoval do Olešné u Nezvěstic a jeho potomci by snad měli dodnes žít v Kornaticích na Rokycansku.
Ondřej převzal po otci grunt, později nesoucí číslo popisné 18 ale bohužel se neukázal být dobrým hospodářem a grunt zadlužil a musel ho část odprodat. Po jeho smrti ho převzal syn Petr, který ovšem záhy umírá bezdětný a jeho vdova se provdala za hospodáře, jménem Hach a jeho potomci žili v této chalupě ještě na začátku 20. století.
Petrův bratr Antonín se přiženil do Předenic a jeho syn Josef později zakoupil chalupu v Hájích u Řenčů, kde žili Herejkové až do čtyřicátých let 20. století, kdy zemřel Josefův pravnuk Jakub. Druhý jeho pravnuk Vojtěch, bratr Jakuba, zakoupil v roce 1925 chalupu v Čižicích a v ní žije dodnes jeden Herejk, který v ní spisuje tyto řádky.
Výše zmíněný Josef z Hájů, měl syna, taktéž Josefa, který se přiženil do Dolní Lukavice a jeho potomci dodnes žijí v Lišicích a Chlumčanech a dceru Magdalénu, jejíž nemanželský syn Jan se přiženil do Přeštic, kde bylo jméno jeho potomků zkomoleno na tvar Herýk. Poslední Herýk žije v Přešticích dodnes.
Posledním Herejkem, který žil v Nezbavěticích na začátku 18. století, byl Vavřinec. Ten zakoupil v roce 1711 grunt, který později dostal číslo popisné 1. Jeho potomci žili v Nezbavěticích, v této chalupě, ještě v devadesátých letech 20. století. O potomcích Vavřince Herejka se podrobněji rozepíši v pozdějším příspěvku.
(Na fotografii od Josefa Hodka je pohled na náves v Nezbavěticích v roce 1895)
Od Tomáše Herajta
K historii Herejtů, Herejtů, Heraitů a Hereitů – I. díl
Velice pravděpodobně je společným předkem nositelů uvedených příjmení Václav Herejk. Václav se narodil 19. 10. 1778 na Hluboké 25 jako syn Bartoloměje Herejka a jeho manželky Marie Anny rozené Škrabalové z Nezvěstic. Bartoloměj Herejk se narodil pravděpodobně kolem roku 1718. Svou celoživotní kariéru zasvětil službě vrchnosti a v matričních knihách se s ním setkáváme v pozicích šafáře na vrchnostenských dvorech panství Šťáhlavy – Nebílovy. Historické prameny jej také uvádějí jako rychtáře ve Chválenicích. Rychtářského úřadu se ujal v roce 1755, kdy si vzal vdovu po Václavu Přibíkovi z č. p. 11, což byl rozlohou největší statek a rychta. Bartoloměj Herejk na sebe nevzal jen zodpovědnost za největší statek, rychtářský úřad, ale také za sedm potomků vdovy Přibíkové. Za dva roky statek vyhořel a Bartoloměj musel vystavět novou světnici a stáj. Roku 1773 převzal statek a rychtářský úřad právoplatný dědic Matěj Přibík. Podle smlouvy měl Bartoloměji náležet výměnek 4 strychy 2 věrtele polí. V té době zemřela také vdova Přibíková, provdaná Herejková. Byla v tom dohoda Bartoloměje s vrchností? Že přezval rychtářský úřad, starost o největší statek, sedm dětí a vdovu pouze s vidinou výměnku? Sám s Přibíkovou žádné děti neměl. Zřejmě musel být schopným hospodářem, když mu dala vrchnost takovou důvěru. Poté, co ovdověl a předal rychtářský úřad a statek, znovu se 5. 5. 1773 oženil, a to s dcerou podruha z Nezvěstic Marií Annou Škrabalovou. Služba vrchnosti byla zřejmě oceněna i morálně a svatební obřad se konal v zámecké kapli zámku ve Štáhlavech a oddávajícím byl zde vrchnosti sloužící augustiniánský mnich. Taková pocta poddanému se v matrikách nikde předtím ani potom neobjevuje. Další kariéra zavane Bartoloměje na vrchnostenské statky jako šafáře. V době svatby spravuje dvůr ve Veselé. Hluboká, kde se narodil syn Václav, byla menším dvorem nacházejícím se u obce Únětice. Později dvůr zanikl, dnes se zde nachází myslivna a další stavení. Bartoloměj se zřejmě přátelil s další významnou osobností panství, a to s učitelem Šmolíkem. Společně si vzájemně svědčili na křtech. Oba zřejmě byli více vzděláni než zbytek obyvatelstva. Šafář na dvoře byl povinen vést základní administrativní pomůcky, a tak náš předek jistě byl znalý psaní i čtení. Bartoloměj zemřel 16. 2. 1797 v Úněticích. Václavovi tehdy bylo 11 let a co s ním bylo není zřejmé. Jisté však je, že se dal na kovářské řemeslo, které ho v prvním desetiletí 19. století přivedlo na rokycansko, konrétně na stupensko. Zde se začala odvíjet jedna z kapitol průmyslové revoluce. Břasy, Darová, Stupno a další obce se staly centrem těžby černého uhlí a částečně též chemického průmyslu. Těžba uhlí poznamenala životy dalších generací Herajtů, Herejtů, Heraitů a Hereitů. Dne 9. 2. 1808 se ve Stupně Václav oženil s Kateřinou, dcerou Šimona Vitouše, koláře ze Všenic. Tehdy byl Václav uváděn jako kovářský pomocník. Později, za dosud nezjištěných okolností získal do pronájmů obecní kovárnu v obci Kříše, v tehdejším čísle popisném č. 25. Na sklonku své kariéry našel místo jako kovář v obci Nynice na druhém břehu řeky Mže. V některých pramenech je uváděn i jako kovář v sousední Plané. Václav Herejk zemřel 14. 6. 1829 v Újezdu u Svatého Kříže ve věku 51 let. Manželka Kateřina jej přežila o dlouhých 33 let a zemřela v rodných Všenicích 30. 7. 1862.
Z jejich manželství vzešli zakladatelé jednotlivých rodových větví, které dále nenesly původní příjmení Herejk. František Herejk (červená), Václav Herejt (oranžová), Vojtěch Herejt (bílá), Jan Herejt (zelená), Josef Herejt (modrá), Antonín Herejt (tmavě červená), Vojtěch Herejt (žlutá) a Magdalena Herejková (bílá). Potomkům manželů a osudům jednotlivých větví rodu budou věnovány další části.
K historii Herejtů, Hereitů, Herajtů a Heraitů – II. díl
Ve druhé části mého povídání se seznámíme s dětmi Václava a Kateřiny.
František Herejt. Narodil se 7. 11. 1808 v Kříších 33. Byl tedy synem svatební noci svých rodičů, neboť se narodil téměř přesně devět měsíců po jejich svatbě (9. 2. 1808). Povoláním byl horník. Oženil se poprvé 3. 11. 1829 v Plané (nade Mží) s Barborou Tauberovou. Podruhé se oženil 8. 11. 1859 rovněž v Plané s Marií Svobodovou. Jeho potomci žili převážně v obvodu fary Planá, a to zejména v obci Jarov, odkud odešli později dál. Domnívám se, že předci Františka žijí dodnes. Potomci byli psáni ponejvíc s tvarem příjmení Herajt. Pro zjednodušení tuto větev označuji jako červenou.
Václav Herejt se narodil 6. 10. 1810 v Kříších 30. Oženil se 24. 2. 1835 ve Stupně s Marií Jíšovou. Zemřel náhle 20. 11. 1869 na následky zasypání na šachtě. Pracoval tedy jako horník. Tato větev byla jednou z nejvitálnějších v rodě. Potomci Václava žili zejména ve farnosti Stupno (Březina, Stupno). Potomci byli psáni s tvarem příjmení Hereit a Herajt. Potomci Václava žijí do současné doby. Tato větev je označována jako oranžová.
Vojtěch Herejt se narodil 25. 1. 1913 v Kříších 31. Zemřel 19. 12. 1821 v Kříších 25 (obecní kovárna).
Jan Herejt se narodil 29. 6. 1815 v Kříších 25. Oženil se 9. 2. 1846 ve Stupně s Annou Wágnerovou, což byla dcera kováře z Kříš. Rodiče obou tedy měli stejné zaměstnání a stejné působiště. Zemřel náhle 19. 3. 1857 na následky zasypání v dole, stejně jako později jeho bratr František. Jan byl zřejmě sympaťák, neboť v matrice je zapsán „vulgo Lotr“. Jestli tato přezdívka popisovala jeho povahu… Následkem brzké smrti neměl Jane Herejt mnoho potomků. Nemanželský, později legitimizovaný syn se oženil v roce 1868, ale záznamy o jeho dalších potomcích se mi nepodařilo dohledat. Dcera Marie měla nemanželského syna Václava, narozeného v roce 1864, který po svatbě měl dva syny. Jeden z nich se oženil ve Starem Oseku u Duchcova. Je velice pravděpodobné, že potomci Jana Lotra žijí i dnes a zřejmě i v této oblasti severních Čech. Jinak žili na stupensku v obci Všenice. Byli zapisováni s tvarem příjmení Hereit. Pracovně označuji tuto větev za zelenou.
Dalším synem byl Josef Herejt, který se narodil 19. 11. 1818 v Kříších 25. Oženil se v Plané (nade Mží) 7. 2. 1842 s Kateřinou Sinkulovou. Zemřel na silvestra roku 1867 na následky zasypání na šachtě. Tato smrt se zřejmě se stala zřejmě třem sourozencům osudem.. Josef Herejt žil postupně na obou stranách řeky, a tak se jeho děti rodili jak ve stupenské, tak v plánské farnosti. Nicméně jsem přesvědčen, že do dnešní doby nežijí žádní potomci tohoto člena našeho rodu. Pracovně tuto větev označuji jako modrou.
Dalším v pořadí je Antonín Herejt. Narodil se 4. 3. 1821 v Kříších 25. Oženil se 18. 7. 1842 s Barborou Novou a zemřel v šedesáti letech v roce 1881 dne 4. května ve Všenicích 33. Antonín měl dvanáct dětí. Přes to všechno se dospělosti zřejmě dožil jediný syn Antonín, narozený v roce 1842. Jeho sňatek se mi nepodařilo vyhledat, a tak on jediný může být případným potomkem současných potomků této větvě. Jistotu, jestli takoví potomci jsou bohužel nemám. Pracovně je tato větev označována tmavě červenou barvou.
Posledním synem byl Vojtěch Herejt. Narodil se 31. 10. 1823 v Kříších 25. Oženil se v Plané (nade Mží) 22. 7. 1845 a zemřel 2. 9. 1899 v Plané. Vojtěch měl deset dětí, z toho čtyři synové se stali pokračovateli této větve. Potomci žili v plánské farnosti, odkud se dále rozšířili na plzeňsko a do Mostu. Potomci Vojtěcha žijí dodnes a nosí zejména tvar příjmení Herajt, na mostecku Herajt/Herejt. Pracovně je větev označována žlutou barvou.
Posledním potomkem byla dcera Magdalena Herejková, nar. 25. 8. 1828 v Nynicích. Zemřela 14. 6. 1829 v Újezdu u Svatého Kříže.
Počty Herejků a odvozených příjmení v ČR:
(údaje k roku 2016)
Herejk———119
Herejková—-114
Herejt———23
Hereit———21
Hereitová—-24
Herajt———28
Herajtová—-21
Herait———5
Heraitová—-6
Herýk———1
Herýková—-3